Jaroslav Veis

Jaroslav Veis
Jaroslav Veis
Narození	19. dubna 1946 (78 let); Praha
Povolání	spisovatel, novinář, autor sci-fi, šéfredaktor a překladatel
Alma mater	International Writing Program (Iowa)
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Veis (* 19. dubna 1946, Praha) je český spisovatel (především vědeckofantastických povídek), publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny.^[1]

Život

Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (v letech 1968–1969 absolvoval studijní pobyt ve Velké Británii), které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny.

Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckofantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd.

Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny (v letech 1991–1992 jako šéfredaktor). Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT (Komunikace-Média-Informace-Technologie) a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.^[2] Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a později místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta.

Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autorem celé řady překladů a rovněž editorem několika antologií vědeckofantastických povídek. Roku 1985 byl v čtenářské anketě vyhlášen třetím nejpopulárnějším autorem sci-fi posledních čtyřiceti let (první místo zaujal Ludvík Souček, druhé Josef Nesvadba). V roce 1987 získal na Parconu cenu Ludvík za knihu Moře času. Po roce 1989 se zřejmě Veisova pracovní zaneprázdněnost podepsala na jeho tvůrčí činnosti a Jaroslav Veis se poněkud vzdálil z aktuálního sci-fi dění.

Na přelomu 80. a 90. let byl autorem populárního návrhu řešení dvou kontroverzních a vlekoucích se staveb socialismu, Strahovského tunelu a Žižkovské televizní věže. Ve fejetonu pro obnovené Lidové noviny navrhl žižkovskou věž podříznout a poté její tubus strčit do tunelu. Po letech bylo autorství této myšlenky přisuzováno Ludvíku Vaculíkovi.^[3]

Dílo

Sci-fi beletrie

Experiment pro třetí planetu, Mladá fronta, Praha 1976, soubor jedenácti vědeckofantastických povídek napsaných společně s Alexandrem Kramerem, ale vydaných jen pod Veisovým jménem, neboť Kramer se stal po roce 1968 pro komunisty politicky nevyhovující osobou.
Pandořina skříňka, Mladá fronta, Praha 1979, soubor sedmnácti vědeckofantastických povídek napsaných opět společně s Alexandrem Kramerem a opět vydaných jen pod Veisovým jménem.
Zemřeš podruhé, Naše vojsko, Praha 1982, sci-fi román s detektivní zápletkou napsaný společně s a vydaný pod společným pseudonymem Jaroslav Petr.
Moře času, Mladá fronta, Praha 1986, jedenáct vědeckofantastických povídek proložených cyklem krátkých epizodických příhod jistého Forcefama Whitea.
Den na Kallistó, Mladá fronta, Praha 1989, výbor z předcházejících tří autorových povídkových sbírek, v němž jsou jednotlivé povídky opět proloženy whiteovským cyklem.
Evropou obchází strašidlo, Akropolis, Praha 2009, soubor 10 povídek, z toho pět sci-fi a jedna z alternativní minulosti

Práce pro děti

Pro děti napsal Jaroslav Veis dva pohádkové příběhy s vědeckofantastickými a populárněvědeckými motivy:

…a sedm trpaslíků, Panorama, Praha 1987,
Štěpán a Štěpán, Panorama, Praha 1988.

Ostatní práce

Whiteův Velký atlas mimozemšťanů, Mladá fronta, Praha 1989, „fragment“ z fiktivního atlasu autorova hrdiny Forcefama Whitea, ve kterém Veis s humorem podává výklad o pěti reprezentantech mimozemšťanstva objevujících se v literatuře od Lúkiána po Neffa.
Týden po týdnu, Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1997, novinové sloupky Jaroslava Veise, Jiřího Hanáka a Michala Růžičky z let 1994-1997,
Týden po týdnu 2, Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1999, novinové sloupky Jaroslava Veise a Michala Růžičky z let 1997-1999.

Antologie sci-fi, obsahující Veisovy povídky

Neviditelní zloději, Albatros, Praha 1980, povídka Zvláštní čas profesora Saufta,
Železo přichází z hvězd, Mladá fronta, Praha 1983, povídky Den na Kallistó vydá za rok na Zemi a Zpráva o výsledku pracovní cesty,
Lidé ze souhvězdí Lva, Mladá fronta, Praha 1983, povídka Na co ale mysleli klasikové?,
Hvězdy v trávě, Práce, Praha 1984, povídky Na zdraví a Kdo se směje naposled,
Návrat na planetu Zemi, Svoboda, Praha 1985, povídka Budete si přát? zahuhňala centrální automatická servírka,
Přistání na Řípu, Mladá fronta, Praha 1988, povídka His Master's Voice,
Skandál v Divadle snů, Mladá fronta, Praha 1988, povídka Krátké štěstí F. W.,
Lety zakázanou rychlostí, Československý spisovatel, Praha 1990, povídka Odkud přicházejí? Kdo jsou? Kam jdou?.

Antologie sci-fi povídek, jejichž je Veis editorem

Hledání budoucího času, Práce, Praha 1985, společně se Zdeňkem Volným, obsahuje Veisovu povídku Potěšení pro Váz i celou Rodyna.
Navštivte planetu Zemi!, Mladá fronta, Praha 1987, společně s Václavem Richtrem a Ivo Železným,
Vesmír je báječné místo pro život, Mladá fronta, Praha 1987, společně s Václavem Richtrem a Ivo Železným.

Nejvýznamnější překlady

Isaac Asimov: Slova vědy: Co se za nimi skrývá, Panorama, Praha 1978, společně s Vladimírem Petříkem,
Brian Aldiss: Nonstop, Odeon, Praha 1979,
Brian Aldiss: Druhý ostrov doktora Moreaua, Naše vojsko, Praha 1984,
Isaac Asimov: Nahé slunce, Ivo Železný, Praha 1994,
David Halberstam: Černobílé desetiletí: padesátá léta a Spojené státy, Prostor, Praha 2002,.
Fareed Zakaria: Budoucnost svobody : neliberální demokracie v USA i ve světě, Academia, Praha 2005.
Fareed Zakaria: Deset lekcí pro postpandemický svět, Prostor, 2021

Odkazy

Reference

↑ NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany: AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Jaroslav Veis, s. 393.
↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Veis, Jaroslav, s. 234.
↑ Jaroslav Veis: O žižkovské věži a pražském tunelu Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine., Český rozhlas, 20. 12. 2012

Externí odkazy

Osoba Jaroslav Veis ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Veis
Jaroslav Veis - osmá část Současné české SF^{[nedostupný zdroj]}
Blog Jaroslava Veise na Aktuálně.cz

[encyklop-1] NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany: AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Jaroslav Veis, s. 393.

[Adamovič-2] ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Veis, Jaroslav, s. 234.

[3] Jaroslav Veis: O žižkovské věži a pražském tunelu Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine., Český rozhlas, 20. 12. 2012

[1]

[2]

[3]